diskreditovat
[dɪskredɪtovat]
(1. j. -tuji, -tuju, 3. j. -tuje, 3. mn. -tují, -tujou, rozk. -tuj, čin. -toval, trp. -tován, podst. jm. -tování)
sloveso nedokonavé i dokonavé
⟨fr.⟩
(kdo, co diskredituje koho4, co)
(záměrně) snižovat, snížit něčí autoritu nebo důvěryhodnost, poškozovat, poškodit jeho dobré jméno:
Jde o cílenou snahu diskreditovat politické protivníky.
Svým jednáním diskreditují dobrou myšlenku.
Celá kauza mě diskredituje před rodinou i obchodními partnery.
dokonavé → i zdiskreditovat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dɪskredɪtovat]
(1. j. -tuji, -tuju, 3. j. -tuje, 3. mn. -tují, -tujou, rozk. -tuj, čin. -toval, trp. -tován, podst. jm. -tování)
sloveso nedokonavé i dokonavé
⟨fr.⟩
(kdo, co diskredituje koho4, co)
(záměrně) snižovat, snížit něčí autoritu nebo důvěryhodnost, poškozovat, poškodit jeho dobré jméno:
Jde o cílenou snahu diskreditovat politické protivníky.
Svým jednáním diskreditují dobrou myšlenku.
Celá kauza mě diskredituje před rodinou i obchodními partnery.
dokonavé → i zdiskreditovat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)